úterý 10. ledna 2017

Paní Bovaryová - Gustav Flaubert

Asi není moc takových lidí, kteří by Emmu Bovaryovou považovali za sympatickou osobu a pokud ne přímo sympatickou, tak alespoň za tu, které rozumí a chápou její pohnutky - k těm já se hlásím.

Povrchní čtení lidí na CBDB samozřejmě způsobuje to, že se dívají na postavy tohoto románu svou optikou z tepla a tudíž je kniha nudí.

Přitom tento román má tolik rovin a tolik aspektů. Na Goodreads jeden ze čtenářů nadhodil otázku, jestli si Emma zaslouží lepšího manžela, což je otázka na několik dní filozofických diskuzí, na kterou doteď nemám názor.

úterý 1. listopadu 2016

Dívka, která si hrála s ohněm - Stieg Larsson

Tuto knihu jsem četl měsíc a čtyři dny, z čehož je jasné, jak moc mě bavila. No - když se na to člověk podívá s úlevou pramenící z dočtení, tak to na těch 40% je. 

Ale kniha podle mě tentokrát nemá žádnou pointu. O to víc to mrzí, když zápletka je docela dobrá - najdou se tři těla a se dvěma zavražděnými chvíli předtím Lisbeth mluví, ale pak se všechno obrátilo do retrospektivy a šlo to do háje. Moc mě nezajímalo, kdo to udělal, proč, zase bylo v centru zájmu znásilnění a obchod s bílým masem a jak je to prostě příšerný, protože na to existuje zákon a nikdo ho nevymáhá! Považte. Takže těch 43 ukrajinských imigrantek bude trpět dál.

čtvrtek 6. října 2016

Prázdné místo - J. K. Rowlingová

Prázdné místo - J. K. Rowling
Rowlingová vydala tento román jako svou první neharrypotterovskou knihu. Navíc pod vlastním jménem na rozdíl od pozdějších detektivek, které vydala pod pseudonymem Robert Galbraith.

Je to román o malém městě Pegford kdesi v Anglii (možná to tam je někde specifikované, ale není to důležité). Městečko, jak už to bývá, je směsicí různých typů lidí a různých vazeb, sociálních a rodinných situací, ve kterých se budete prvních 300 stran naprosto ztrácet.

pátek 2. září 2016

Sever a jih - Elizabeth Gaskellová

Tohle není Sever a Jih, tohle je Sever a Jih. Tohle není Mitchellová, tohle je Gaskellová. Pokud jste neviděli sérii od BBC, pusťte si jí a knihu si dejte až potom.

Co k tomu říct. Průmyslová revoluce, viktoriánská Anglie, skvělé drama, umouněné ulice, sedření dělníci, bída, chudoba, kapitalismus, stávky... Ingredience tohoto známého románu jsou jasné a namíchané do tak perfektního mixu, že pokud se vám viktoriánská literatura vyloženě nepříčí, tohle je kniha pro vás.

středa 31. srpna 2016

Láska za časů cholery - Gabriel Garcí­a Márquez

Co si budeme povídat, jednou takhle můžeme dopadnout všichni. Všichni na ni můžeme čekat jedenapadesát let, devět měsíců a čtyři dny. Je potřeba se na to teoreticky připravit a přečíst si, jak to bude probíhat :).

Ještě jsem snad nikdy nečetl tak hladce odvyprávěnou knihu. Márquez je geniální vypravěč - abych si odbyl klišé, které o něm říkají všichni. A klišé je klišé proto, že je to pravda. Slova a věty tečou tak hutně, samozřejmě a hladce, že si to opravdu užíváte.

úterý 30. srpna 2016

Norské dřevo - Haruki Murakami

Norské dřevo - Haruki Murakami
Tak na začátku bych uvedl, že se mi Murakamiho poetika zrovna dvakrát nelíbí, nějak jí vnitřně nerozumím a vypadá to, že se Murakami zařadí po bok dalších světově úspěšných, uznávaných a oslavovaných spisovatelů, kteří mě neoslnili.

Chápu asi, co se chtělo Norským dřevem říct a nechci zase tvrdit, že by se mě to vůbec v žádném směru nedotklo, ale je to jako film, na který už se nikdy nepodíváte a který rozšířil vaše obzory v tom, co se vám nelíbí.


sobota 27. srpna 2016

Muži, kteří nenávidí ženy - Stieg Larsson

Muži, kteří nenávidí ženy - Stieg Larsson
První kniha série Milénium od Stiega Larssona. Samozřejmě jde o dobrou detektivku, ale superlativy budu šetřit, protože jsem s ní měl zásadní problém a to sice, že všechny postavy (snad až na jednu) byly nesympatické. Mikael Blomkvist - novinář, levičák, spící se svou kolegyní, která je vdaná a její manžel ho zve, aby s nimi strávil dovolenou. BrainFuck. To je kandidát na nejméně sympatickou hlavní postavu v dějinách literatury. Za nic na světě jsem se s ním nemohl ztotožnit a když to s ním bylo nahnuté, tak jsem mu přál, aby to schytal. Tím to ale nekončí, Lisbeth Salanderová je na tom stejně, ani ryba ani rak, ani ženská ani chlap. To už nešlo vůbec. Navíc je ta postava děsný klišé.

Jediná sympatická postava v knize je ta zavražděná.

úterý 16. srpna 2016

Jak jsem psal román 1.

Knihu jsem už sice dopsal (červenec 2016) a jsem ve fázi shánění nakladatele, ale rád bych popsal proces, kterým jsem prošel. V minulosti jsem tady na blogu psal takový malý seriál o tom, jak u mě psaní románu probíhá, ale zjistil jsem, že se hodně těžko píše o psaní a že vlastně není moc, co o tom napsat. Psaní je dost nudná a jednotvárná činnost. Chtěl bych to tentokrát udělat trošku jinak a spíš než popisovat proces, který je stejně tak složitý a nepopsatelný, že by si z toho asi nikdo nic nevzal, tak bych rád popsal, čím jsem prošel, jak se změnil můj pohled na určité věci, s čím jsem setkal a potýkal.

pondělí 11. července 2016

O psaní (memoáry o řemesle) - Stephen King

O psaní (memoáry o řemesle) - Stephen King

Stephen King je asi přesně typ člověka, od kterého chcete poradit. Zatímco o jiných uměleckých oborech se toho dá do příruček napsat hodně, psaní je tak trochu neuchopitelné. Proto ani tady nečekejte nějaké příliš konkrétní rady, natož zázračné postupy.

sobota 9. července 2016

Jméno růže - Umberto Eco

Jméno růže - Umberto Eco

Tuhle knihu jsem četl ve chvíli, kdy jsem měl čtyřicet horečku, takže některé bizarní ale vynikající pasáže mi připadaly ještě bizarnější a ne tak vynikající. Zrovna to padlo na Adsův sen o Aristotelově knize, okolo které se celá kniha točí, nicméně zážitek z knihy mi tak úplně nepokazilo, takže se pojďme podívat, o co že to jde.