úterý 1. listopadu 2016

Dívka, která si hrála s ohněm - Stieg Larsson

Tuto knihu jsem četl měsíc a čtyři dny, z čehož je jasné, jak moc mě bavila. No - když se na to člověk podívá s úlevou pramenící z dočtení, tak to na těch 40% je. 

Ale kniha podle mě tentokrát nemá žádnou pointu. O to ví  to mrzí, když zápletka je docela dobrá - najdou se tři těla a se dvěma zavražděnými chvíli předtím Lisbeth mluví, ale pak se všechno obrátilo do retrospektivy a šlo to do háje. Moc mě nezajímalo, kdo to udělal, proč, zase bylo v centru zájmu znásilnění a obchod s bílým masem a jak je to prostě příšerný, protože na to existuje zákon a nikdo ho nevymáhá! Považte. Takže těch 43 ukrajinských imigrantek bude trpět dál.

čtvrtek 6. října 2016

Prázdné místo - J. K. Rowlingová

Prázdné místo - J. K. Rowling
Rowlingová vydala tento román jako svou první neharrypotterovskou knihu. Navíc pod vlastním jménem na rozdíl od pozdějších detektivek, které vydala pod pseudonymem Robert Galbraith.

Je to román o malém městě Pegford kdesi v Anglii (možná to tam je někde specifikované, ale není to důležité). Městečko, jak už to bývá, je směsicí různých typů lidí a různých vazeb, sociálních a rodinných situací, ve kterých se budete prvních 300 stran naprosto ztrácet.

pátek 2. září 2016

Sever a jih - Elizabeth Gaskellová

Tohle není Sever a Jih, tohle je Sever a Jih. Tohle není Mitchellová, tohle je Gaskellová. Pokud jste neviděli sérii od BBC, pusťte si jí a knihu si dejte až potom.

Co k tomu říct. Průmyslová revoluce, viktoriánská Anglie, skvělé drama, umouněné ulice, sedření dělníci, bída, chudoba, kapitalismus, stávky... Ingredience tohoto známého románu jsou jasné a namíchané do tak perfektního mixu, že pokud se vám viktoriánská literatura vyloženě nepříčí, tohle je kniha pro vás.

středa 31. srpna 2016

Láska za časů cholery - Gabriel Garcí­a Márquez

Co si budeme povídat, jednou takhle můžeme dopadnout všichni. Všichni na ni můžeme čekat jedenapadesát let, devět měsíců a čtyři dny. Je potřeba se na to teoreticky připravit a přečíst si, jak to bude probíhat :).

Ještě jsem snad nikdy nečetl tak hladce odvyprávěnou knihu. Márquez je geniální vypravěč - abych si odbyl klišé, které o něm říkají všichni. A klišé je klišé proto, že je to pravda. Slova a věty tečou tak hutně, samozřejmě a hladce, že si to opravdu užíváte.

úterý 30. srpna 2016

Norské dřevo - Haruki Murakami

Norské dřevo - Haruki Murakami
Tak na začátku bych uvedl, že se mi Murakamiho poetika zrovna dvakrát nelíbí, nějak jí vnitřně nerozumím a vypadá to, že se Murakami zařadí po bok dalších světově úspěšných, uznávaných a oslavovaných spisovatelů, kteří mě neoslnili.

Chápu asi, co se chtělo Norským dřevem říct a nechci zase tvrdit, že by se mě to vůbec v žádném směru nedotklo, ale je to jako film, na který už se nikdy nepodíváte a který rozšířil vaše obzory v tom, co se vám nelíbí.

sobota 27. srpna 2016

Muži, kteří nenávidí ženy - Stieg Larsson

Muži, kteří nenávidí ženy - Stieg Larsson
První kniha série Milénium od Stiega Larssona. Samozřejmě jde o dobrou detektivku, ale superlativy budu šetřit, protože jsem s ní měl zásadní problém a to sice, že všechny postavy (snad až na jednu) byly nesympatické. Mikael Blomkvist - novinář, levičák, spící se svou kolegyní, která je vdaná a její manžel ho zve, aby s nimi strávil dovolenou. BrainFuck. To je kandidát na nejméně sympatickou hlavní postavu v dějinách literatury. Za nic na světě jsem se s ním nemohl ztotožnit a když to s ním bylo nahnuté, tak jsem mu přál, aby to schytal. Tím to ale nekončí, Lisbeth Salanderová je na tom stejně, ani ryba ani rak, ani ženská ani chlap. To už nešlo vůbec. Navíc je ta postava děsný klišé.

Jediná sympatická postava v knize je ta zavražděná.

úterý 16. srpna 2016

Jak jsem psal román 1.

Knihu jsem už sice dopsal (červenec 2016) a jsem ve fázi shánění nakladatele, ale rád bych popsal proces, kterým jsem prošel. V minulosti jsem tady na blogu psal takový malý seriál o tom, jak u mě psaní románu probíhá, ale zjistil jsem, že se hodně těžko píše o psaní a že vlastně není moc, co o tom napsat. Psaní je dost nudná a jednotvárná činnost. Chtěl bych to tentokrát udělat trošku jinak a spíš než popisovat proces, který je stejně tak složitý a nepopsatelný, že by si z toho asi nikdo nic nevzal, tak bych rád popsal, čím jsem prošel, jak se změnil můj pohled na určité věci, s čím jsem setkal a potýkal.

pondělí 11. července 2016

O psaní (memoáry o řemesle) - Stephen King

O psaní (memoáry o řemesle) - Stephen King

Stephen King je asi přesně typ člověka, od kterého chcete poradit. Zatímco o jiných uměleckých oborech se toho dá do příruček napsat hodně, psaní je tak trochu neuchopitelné. Proto ani tady nečekejte nějaké příliš konkrétní rady, natož zázračné postupy.

sobota 9. července 2016

Jméno růže - Umberto Eco

Jméno růže - Umberto Eco

Tuhle knihu jsem četl ve chvíli, kdy jsem měl čtyřicet horečku, takže některé bizarní ale vynikající pasáže mi připadaly ještě bizarnější a ne tak vynikající. Zrovna to padlo na Adsův sen o Aristotelově knize, okolo které se celá kniha točí, nicméně zážitek z knihy mi tak úplně nepokazilo, takže se pojďme podívat, o co že to jde.

čtvrtek 30. června 2016

Syn - Jo Nesbø

Syn - Jo Nesbø 
V této knize se hned ze začátku setkáte s velkým množstvím jmen a Nesbův styl čtenáře na velmi malém prostoru provede spoustou scén, takže jsem se ze začátku trochu ztrácel a nevěděl jsem, kdo je kdo, ale nakonec se to vykrystalizovalo. Hlavní postavy byly posléze jasné a vedlejší postavy bez hlubších propracování zapomenete a vůbec to nevadí. Nesbův styl psaní není triviální. Není v něm slovo navíc, dialogy jsou chytré a způsob vyprávění poskytuje velký prostor pro imaginaci (a občas i zmatení) čtenáře. Že je Nesbø zručný spisovatel s perfektně zvládnutým řemeslem je asi zbytečné říkat.

Na pozadí čistě detektivního příběhu sem tam problesknou naznačené sociální problémy, rozdíly mezi bohatými a chudými, sociální státní podpora v Norsku apod. Detektivní linie se točí kolem vězně Sonnyho Loftuse, který má ve vězení zvláštní pozici. Výměnou za dodávky drog na sebe bere obvinění za zločiny jiných. Vedle toho ještě funguje jako zpovědník, ke kterému si ostatní vězni chodí pro odpuštění. V "poklidu" by nejspíše dožil střídaje rauš z drog s výlety z věznice, na nichž údajně páchá svoje vraždy vzpomínaje na svého zkorumpovaného otce. Jednou se však do vězení dostává vězeň, který mu sdělí, že je všechno trochu jinak.