úterý 16. srpna 2016

Jak jsem psal román 1.

Knihu jsem už sice dopsal (červenec 2016) a jsem ve fázi shánění nakladatele, ale rád bych popsal proces, kterým jsem prošel. V minulosti jsem tady na blogu psal takový malý seriál o tom, jak u mě psaní románu probíhá, ale zjistil jsem, že se hodně těžko píše o psaní a že vlastně není moc, co o tom napsat. Psaní je dost nudná a jednotvárná činnost. Chtěl bych to tentokrát udělat trošku jinak a spíš než popisovat proces, který je stejně tak složitý a nepopsatelný, že by si z toho asi nikdo nic nevzal, tak bych rád popsal, čím jsem prošel, jak se změnil můj pohled na určité věci, s čím jsem setkal a potýkal.

pondělí 11. července 2016

O psaní (memoáry o řemesle) - Stephen King

O psaní (memoáry o řemesle) - Stephen King

Stephen King je asi přesně typ člověka, od kterého chcete poradit. Zatímco o jiných uměleckých oborech se toho dá do příruček napsat hodně, psaní je tak trochu neuchopitelné. Proto ani tady nečekejte nějaké příliš konkrétní rady, natož zázračné postupy.

sobota 9. července 2016

Jméno růže - Umberto Eco

Jméno růže - Umberto Eco

Tuhle knihu jsem četl ve chvíli, kdy jsem měl čtyřicet horečku, takže některé bizarní ale vynikající pasáže mi připadaly ještě bizarnější a ne tak vynikající. Zrovna to padlo na Adsův sen o Aristotelově knize, okolo které se celá kniha točí, nicméně zážitek z knihy mi tak úplně nepokazilo, takže se pojďme podívat, o co že to jde.

čtvrtek 30. června 2016

Syn - Jo Nesbø

Syn - Jo Nesbø 
V této knize se hned ze začátku setkáte s velkým množstvím jmen a Nesbův styl čtenáře na velmi malém prostoru provede spoustou scén, takže jsem se ze začátku trochu ztrácel a nevěděl jsem, kdo je kdo, ale nakonec se to vykrystalizovalo. Hlavní postavy byly posléze jasné a vedlejší postavy bez hlubších propracování zapomenete a vůbec to nevadí. Nesbův styl psaní není triviální. Není v něm slovo navíc, dialogy jsou chytré a způsob vyprávění poskytuje velký prostor pro imaginaci (a občas i zmatení) čtenáře. Že je Nesbø zručný spisovatel s perfektně zvládnutým řemeslem je asi zbytečné říkat.

Na pozadí čistě detektivního příběhu sem tam problesknou naznačené sociální problémy, rozdíly mezi bohatými a chudými, sociální státní podpora v Norsku apod. Detektivní linie se točí kolem vězně Sonnyho Loftuse, který má ve vězení zvláštní pozici. Výměnou za dodávky drog na sebe bere obvinění za zločiny jiných. Vedle toho ještě funguje jako zpovědník, ke kterému si ostatní vězni chodí pro odpuštění. V "poklidu" by nejspíše dožil střídaje rauš z drog s výlety z věznice, na nichž údajně páchá svoje vraždy vzpomínaje na svého zkorumpovaného otce. Jednou se však do vězení dostává vězeň, který mu sdělí, že je všechno trochu jinak.

středa 22. června 2016

Ve službách zla – Robert Galbraith (J. K. Rowling)

Ve službách zla – Robert Galbraith (J. K. Rowling)

Ve většině recenzí se můžete dočíst, jak je nová Rowlingová skvělá. Všude slyšíte množství superlativů, ale musím říct, že jsem se nedočetl skoro nic o tom, proč si to recenzenti myslí. Co je tak skvělého na této už v pořadí třetí detektivce? Nabízím vám trochu jiný pohled na tuto vychvalovanou knihu. Předem bych chtěl varovat před spoilery.

pátek 17. června 2016

Zmizelá – Gillian Flynnová

Zmizelá – Gillian Flynnová
Nevím, jestli to u knihy vadí, když vidíte prvně film, ale u psychothrillerů to asi trochu vadí a myslím, že u Zmizelé to vadí hodně. Trochu mi to zpětně pokazilo zážitek, ale i tak je to tak dobře napsaná kniha, že se i se znalostí zápletky necháte unášet. Možná máte dokonce výhodu a můžete pozorovat autorku při matení čtenáře.

Kniha je psaná z pohledu Amy Dunneové a jejího manžela Nicka Dunnea. Nick se jednoho dne vrátí domů a zjistí, že jeho manželka zmizela. Ze série stop vyplyne, že hlavním podezřelým se stává on sám. Nick je takový poloúspěšný spisovatel, ale momentálně se mu vůbec nedaří. Se svou sestrou provozuje bar, kam každý den po ránu odchází a takto přežívá ze dne na den. Jeho manželka je naopak bohatá, úspěšná, navíc hvězda knih jejích rodičů Úžasná Amy. Je to prototyp opečovávané dcery, která všechno má a přestože s ní Nick ze začátku dokázal držet krok a předstírat, že na ni "stačí", karta se postupně obrátila a jejich vztah troskotá.

středa 15. června 2016

Sága rodu Forsytů – John Galsworthy

Sága rodu Forsytů – John Galsworthy
Na tuhle knihu jsem se strašně dlouho chystal, protože se mi líbil seriál se skvělým Damienem Lewisem. Navíc Galsworthy dostal Nobelovu cenu (1932) a to je záruka.

Měl jsem vydání, kde jsou všechny tři díly spojeny do jedné knihy, ale Sága je tak dobře napsané dílo, že to opravdu ani nezaregistrujete. V dnešní záplavě lehké četby, o které knihkupci ve videích na Youtube básní, jako by vyšel další Zločin a trest (a o které následně už nikdy neuslyšíte ani slovo), je takto hluboké dílo požehnání. Ne že by se mi recenze na Youtube nelíbily :)

pondělí 13. června 2016

Pýcha a předsudek – Jane Austenová

Pýcha a předsudek – Jane Austenová
O interpretacích této proslulé knihy Jane Austenové by se daly napsat stovky esejů. Jejím neštěstím je, že se dostala na ne zrovna prestižní seznam červené knihovny, za což může i filmové zpracování (a to se mi film líbí). Mě se kniha velmi líbila. Je psána krásným jazykem v překladu Evy Kondrysové, plně se nadýchnete atmosféry počátku viktoriánské Anglie, a ačkoliv jde o společenský román, nebudete se nudit ani minutu. Při autorčině způsobu psaní to prostě není fyzicky možné :).

Austenová píše neuvěřitelně svěžím způsobem a vůbec není divu, že Pýše a předsudku patří neotřesitelné místo v literárním nebi.

neděle 12. června 2016

Relaunch blogu

Koncept předchozího blogu byl trochu nesourodý a dospěl jsem k závěru, že se budu soustředit jen na jednu jeho část, která mě momentálně baví a zaměstnává nejvíce a to jsou knihy - takže se těšte na knižní recenze :). Doufám, že se vám budou líbit, i když mě se nelíbí zdaleka všechno a v recenzích se může objevit i kritičtější názor na něco, co vy třeba budete zbožňovat. Čili jak se říká: Feel free to disagree with me :) Komentáře jsou vám k dispozici, rád si s vámi vyměním názory.

Momentálně čtu hodně klasiku, viktoriánskou literaturu a občas to říznu něčím, co je zrovna v kurzu.

středa 25. května 2016

Volání kukačky - Robert Galbraith (J. K. Rowling)

Volání kukačky - Robert Galbraith (J. K. Rowling)

Tak jsem se dostal k prvnímu dílu a jelikož se mi druhý díl (který jsem četl první) líbil, čekal jsem, že se znovu dobře pobavím. Rowlingová má tendenci hodně okecávat a na děj úplně kašle. Ale ve druhém díle to šlo, bylo to zábavné a rychle to utíkalo. 

Kdo by čekal, že se první díl potáhne jak slina u žíznivýho psa. U detektivky je hodně zvláštní, když epika zůstává úplně pozadu a všechno je postavené na výpovědích, které jsou normálně seřazené za sebou a to je vlastně z invence stylu všechno. Dobře, všechno nějak zapadá do sebe (i když jsou události místy vyšponované do absurdna) a v něco to nakonec vyústí.